Townstories

Každý člověk zná pocit důvěry mezi lidmi nebo vůči okolí. Dříve se tomu říkalo pocit domova. Po válce dostal tento výraz negativní smysl, takže se ho  dnes stejně jako slova vlast téměř nepoužívá.
Ve škole jsem se učila ještě báseň, která měla vyjadřovat tento pocit:

Vlast

O, člověče máš vlast,
posvěcenou zemi, milovaný kraj,
zemi, o které duše básní, po které prahne.

Kde ti Boží slunce poprvé svítí,
kde ti po prve hvězdy září
a Bůh  po prve ti zjevil svoji všemohoucnost,
tam je tvoje láska, tvoje otčina.
Ať jsou to holé.skály či pusté ostrovy
a jsou tam doma chudoba a namáhavá práce tam
s tebou,
ty musíš tu zemi navždy milovat,
protože jsi člověk a nesmíš zapomínat,
ale ve svém srdci uchovávat

Okruh důvěry roste v průběhu života, i když první vjem pozitivního charakteru je nejvýraznější zvěčněn  ve voskovém otisku našeho ducha a naší duše.
Za svého života jsem byla nucena z pracovních důvodů měnit své priority. Existují přeci však  místa a na ně navazující situace, které zdůrazňují můj pocit domova.
Tu jsou:
Vracím se z dovolené a letím do mého města – Berlína, to nejsou jen svítící body při nočním příletu do města, ale tvar světelného obrazu na zemi, nebo ve dne  pohled na ně vyvolává pozitivní vzpomínky na tvářnost místa.
Do hlavy a pocitů se vkrádá příjemná myšlenka: “Jsem opět doma v mém městě. Když přijíždím zpět do Berlína  a vidím první žluto červené vozy městských drah, dostaví se rovněž tento pocit domova. Provází mě na cestě domů městskou veřejnou dopravou nebo taxíkem a je stále intenzivnější, čím blíže jsem k domovu.K tomu patří i důvěrný pozdrav sousedů, „tak zase doma“, což znamená, že si byli vědomi toho, že nejsem doma.Při vstupu do bytu naplňuje mne zvlášť silný pocit domova. Vše je tak důvěrně známe. Všechno stojí a leží na svém místě, takže se rozvíjí  zvláštní  smysl pro orientaci. Cítím se dobře ve svém domově, což spolu s okolím tvoří moji vlast.
Stejný pocit blaženosti mám, když potkám člověka, s nimž jsem v okolí svého domova  trávila nezapomenutelné hodiny, jež se hluboko vryly do paměti . Při tom se dostavují znovu pocity veselé, smutné nebo  tíživé.  Kdo seděl se mnou za války za bombardování v protileteckém krytu a společně  se mnou čekal na další údery bomb a sám nemohl proti tomu nic udělat, je mi bližší než leckterý člověk, kterého jsem v pozdější době znala mnohem déle. U prvního stačí slovo nebo pohled k ujasnění situace. Také důvěra je tu větší, protože jsem ho zažila při nebezpečí a znám jeho reakce.Takže pro mne pocit domova znamená důvěru, jistotu a dobrý pocit.