Townstories

Berlin

Autorin Olga Wolfová

Predevcírem

Když jsem byla docela malá holcicka, musela jsem týden co týden s tatínkem do kina Koruna, kde po celý den nepretržite bežely týdeníky a reportáže z domova i z ciziny a také grotesky s myšákem Miky. Tak v ocekávání disneyovky jsem vnímala všechny ta hrozné zprávy ze sveta. Moc jsem to nechápala, ale videla jsem pochodující šiky SA-mannu s prapory s hákovými kríži, z našich ulic demokratického státu jsem nic takového neznala. Byly mi tehdy tri roky a mela jsem strach. Doma se se casto mluvilo o válce a revoluci.. Kricíci clivek s knírkem mi byl zcela nepochopitelný... A doma opet debaty - bude znovu válka? Mela jsem strach.

Válka prišla, ale napred byl Mnichov, pak okupace. Náš prezident, starý a cestný muž musel "dobrovolne" podepsat v Berlíne po dlouhém cekání potupný dokument - potupa, strach, beznadej, nenávist. A zase ta otázka - bude válka? Strach.

To byl Berlín mého detství.

Vcera

Je pet a pul roku po válce.Lidé si hodne vytrpeli. Berlín a ostatní nemecká mesta jsou málem úplne znicená. Proc?

Poprvé jsem byla v Berlíne se svojí maminkou v prosinci 1956 po smrti mého otce. Dostaly jsme zcela výjimecne výjezdní doložku. Jen pár hodin jsme mohly strávit v Berlíne, sklicující dojem. Nejaké zachované domy, sem tam ruiny, nekonecné holé pláne… A strach, abychom se omylem nedostaly do Západního Berlína. Neštastní lidé…

Pozdeji v 70tých letech jsme už mohli volne jezdit do NDR. Bývaly jsme tu casteji. Mela jsem v Mühlbergu strýce. Cas od casu jsem zavítala i do Berlína. ( Naše spanilé jízdy se Svazem žen a Trabantklubem.) Všechno tu bylo šedivé, jako u nás, ale byly tu už nové domy, ale i ta nekonecná volna prostranství. Cesty byly jakž takž v porádku, jako u nás… Berlínskou pýchu "Bismarkturm" jsem navštívit nemohla, bylo tu príliš draho. Jako u nás. ( Jen tu televizní vež jsme šikovne postavili na Žižkove o neco pozdeji.) Povestná zed v Berlíne, sovetské tanky u nás, cokoláda a cokoládové bonbony pro diabetiky v NDR, sardinky u nás… "Ein Kessel Buntes"… Berlín už nebyl neprátelský, ale duvera , ta chybela.

Dnes

Pred týdnem jsem zase byla v Berlíne. Asi po 15 letech. Je to skutecne Berlín? Svetlé prátelské mesto s prívetivými pohostinnými lidmi. Berlín je opravdu hezký, nemohla jsem tomu uverit, když jsem cetla a prekládala nadšené clánky našich prátel o jejich meste. Ted jsem se presvedcila na vlastní oci.

Obe radnicní budovy, kde jsme meli zasedání byly nádherné, solidní a poklidné. Dýchala z nich požehnaná doba císarství pred první svetovou válkou. Pozdravil nás tu i hejtman z Köpenicku…Cesta lodí po jezerech byla okouzlující. Neco takového málem v centru mesta! Nádherné fontány a sochy, verejná zelen, parky. Nové skvelé budovy, žádné tancící domy…S-Bahn poskytuje pohodlnou a rychlou dopravu…Jídlo mimorádne chutné, atmosféra zasedání vynikající. Všechno svetlé a zárící, žádné kopce a stoupání, dobré pocasí… Procházka mestem s Reginou byla velmi zajímavá a vubec ne únavná. Díky, Regino, díky naší milí prátele. Kéž bych tak mela možnost pobýt ve vašem meste jeden dva semestry a vyucovat ceštinu, abychom si mohli ješte lépe rozumet.

At žije Town Stories!