print 

Přípřež

Autor: Günter  Schöffler
Přeložila: Olga Wolfova

Každé město má svojí tvář. Pozorujeme-li tvář Berlína z velké výšky, podobá se střihové příloze, kterou ještě nedávno používali krejčí a ženy, které si samy šily. Rádlovali si vzor na látku, ze které chtěli něco ušít. Silnější čáry takového střihu by mohly být řekami a berlínskými kanály.
My, lidé z onoho města teď bereme do ruky takové rádlo, abychom steh po stehu, kousek po kousku, naše město jakoby „ušili”.

Dahma vtéká do Sprévy, Grünau, Köpenick.

Autorin: Doris Key
Přeložila: Olga Wolfova

Vyrostla jsem v Berlíně, obvod Treptow. Po sloučení Treptowa s Köpenickem stal se tento obvod největším a nejbohatším na vodu. Moje láska vždy patřila vodě. Nejméně 30 let jsem členkou sportovního klubu plachtařů ve Schmöckwitz a po sjednocení v Karolinenhofu na Dlouhém jezeře na jihovýchodě Berlína. Pojedeme–li dále po pozemní nebo vodní cestě, dostaneme se do Grünau. Tam  nalezneme na trati pro regaty veslice i motorové čluny. Dlouhé jezero je zároveň i Dahmou, která teče až do köpenické kotliny a tam se vlévá do Sprévy.
Spréva protéká největším berlínským jezerem – Müggelsee. Sousední kopce s nejvyšším bodem 115m poskytují zotavení a radovánky pro volný čas nejen vodákům.. Můžeme mimo jiné navštívit Čertovo jezero nebo vystoupit na rozhlednu Müggelturm.
 Po návratu do Köpenicku nás očekávají nějaké pamětihodnosti. Světoznámým se Köpenick stal roku 1906 díky hejtmanovi z Köpenicku, obuvníkovi v uniformě, který s několika vojáky zatkl starostu a zabavil  radniční pokladnu. Historická radnice stojí dodnes naproti Dahmě a Sprévě, uprostřed starého města a je možno si je prohlédnout. Kostel stojící vedle poskytuje nádherný pohled. O pár kroků dál na malém Zámeckém ostrově se nachází zámek Köpenick, vystavěný ve slohu holandského baroka. V současné době je restaurován a od roku 2004 opět poskytne přístřeší uměleckoprůmyslovému muzeu. Je tu ještě mnoho jiného k objevování.

Oberschöneweide

Autorin: Margot Gruner
Přeložila: Olga Wolfova

Jmenuji se Margot Gruner, rozená Winzig, narozena 1934 v Berlíně.
Chci se presentovat prostřednictvím berlínské Sprévy.
V mém textu Berlínem stále ještě protéká Spréva... stojí mimo jiné:
Spréva byla ještě i po válce velmi využívanou vodní cestou pro přepravu stavebních materiálů, potravin a průmyslového zboží.
Svému povolání jsem se vyučila v závodě Kabelwerk Köpenick. Pracují tam tisíce lidí.
V současné době je celý pozemek industriální zónou na Sprévě.
Sjednocení má i své stinné stránky.
Je hezky v Berlíně, je hezky na Sprévě.
Spréva bude stále téci, i když já už nebudu žít.

Johannisthal/Teltowkanal

Autorin: Regina Burow
Přeložila: Olga Wolfova

Když Spréva protéká průmyslovou oblastí Schöneweide, musí na levé straně věnovat trochu vody Britzerskému Zweigkanálu. Ten spojuje Sprévu s Teltowkanálem, zbudovaném v roce 1905/06. Nákladní lodi mohly nyní proplouvat městem a vodní cesta mezi Odrou a Labem se zkrátila o 16 km.
V bažinaté oblasti Johanisthalu kolem roku 1900 si nahospodařili někteří obyvatele peníze z lovu a prodeje zmijí. Se stavbou Teltowkého kanálu klesla hladina spodních vod a zmije se stáhly. Johannisthal, který založil v roce 1753 Johanes Werner na příkaz pruského krále Fridricha II, a který  letos slaví své 250 výročí, se stal spolu Niederschöneweide a Adlershofem suchým ostrovem se skromným borový lesem, který později částečně zanikl , když v Johannisthalu v roce 1909 došlo ke stavbě prvního v Německu letiště pro motorová letadla, jež se proslavilo. Davy návštěvníku sem proudily na letecké přehlídky.
Také jeden z nejstarších berlínských rodinných podniků, založený roku 1720 a existující do dnešního dne, utrpěl stavbou Teltowkanalu. Franz Späth, majitel tehdy největší na světě lesní školky, poskytl bažinatou půdu na stavbu Teltowkanalu. Sliboval si od toho snazší odvodňování i zavlažování pro svůj podnik. Avšak vybudované v roce 1901 vodní dílo a Teltowkanal odváděly příliš mnoho vody. Proto začal s převodem své lesní školky do Brandenburgu. Avšak tehdy založené Arboreteum, botanická zahrada pro stromy, raduje své návštěvníky ještě dnes.

Treptowský / Landwehrkanal

Autor: Claudio Cassetti
Přeložila: Olga Wolfova

Spréva, Landwehrkanal, v délce asi 190 kilometrů protéká Berlínem, městem, ve kterém je více mostů než v Benátkách, jejich počet je  552.
Když jsem v roce 1982 přišel do Berlína (západního)- Kreuzberg, našel jsem zde vzduch a volnost pro oči, dech vody Adratiky, Arny, a Tibery…
Omezená svoboda, protože železná opona procházela zde po Sprévě, v místech, kde Landwehrkanal ústí do Sprévy. Landwehrkanal je snad jediná vodní cesta, jež celá protékala jen západním Berlínem.
Berlín (západní)  byl malým světem, komickým světem, ale mým světem.
V západním Berlíně, téměř na břehu Landwehrkanal: Kreuzberg – Malý Istanbul (66% německého obyvatelstva), dnes náměstí Potsdamerplatz: dočasně největší staveniště Evropy, pak Museum německého odporu, Bauhaus-Archiv, obsazování domů, čarodějnický kotlík na požární zdi Kuckucku, nádraží Zoo a Nina Hagen,“ šosácká“ ( co je vlastně „šosácký“? Co znamená vlastně „alternativní“?) Ku´hráz, vysílač Svobodný Berlín, Svobodná univerzita, zvony svobody, svobodné cestování pro svobodné občany ( 200km/hod). Kam nás to vede svoboda…
Na konci (západního) světa, od zbytku světa  oddělení tehdy věčnou zdí. Ptal jsem se sám sebe: K čemu ta zeď? Spřádal jsem tehdy fantazie: K ochraně pokladu! Ptal jsem se tehdy sám sebe: Je ten poklad na druhé straně zdi? Nebo snad tím pokladem jsme my? Fantazírování je pryč, dějiny jdou kupředu.
Teď zůstalo jen jasno, tj. jasno obřího skleněného mrakodrapu Treptoverských, obrovských soch Molecule –Männer, kteří se objímají na vodě, když slunce nad vodami Sprévy vychází a zapadá.

Horní stromový most

Autorin: Karin Manke
Přeložila: Olga Wolfova

Stále užší je moje řeka, když protéká kolem Východního přístavu pod před více než 100 lety z červeného kamene postaveným mostem Oberbaumbrücke.Na pozadí siluety města se zjevuje se svými věžičkami a ozdobnými prvky jako zapomenutý klenot našich praprapředků.
Tento most je též symbolem města, ale především městské čtvrti Friedrichshain/Kreuzberg a zvláště oblíbeným námětem pro fotografy.
Celých pět let jsem se dívala ze své kanceláře z pátého patra východoberlínského úřadu pro odbyt časopisů dolů do Mühlenstrasse, tam, kde dnes znovu, jako by tomu nikdy nebylo jinak, mosty a ulice spojují východní a západní Berlín.
Tam jsem viděla Sprévu líbezně plynout jako hedvábí a samet, viděla jsem ji bouřit a běsnit vybičovanou zuřivými pohraničními čluny a vzpírající se proti nutnosti být pohraniční řekou.Viděla jsem řeku také zmrzlou a pokrytou ledem a tlumila jsem touhu, která mne unášela do neznámého města, do cizí země, za dalekou hranici.
Dnes nás zeď už nerozděluje. Umělci ji pomalovali  a tak vytvořili galerii východní strany jako výsměch a také jako živoucí  místo setkávání, jako turistickou atrakci pro Berlíňany a hosty.
Když Spréva dorazí k ábřeží Märkische Ufer, začíná se dělit na ramena kolem ostrovů, jeden je obydlen rybáři, poskytuje místo i zámku, který byl v 50.letech pobořen a nyní politici diskutuji o jeho znovuvybudování, je tu i zábavní park a Musejní ostrov (Museumsinsel) a pak se řeka zase sama od sebe spojí a nastupuje další cestu velkoměstem.

Kupfergraben (Měděný příkop)

Autor: Günter Schöffler
Přeložila: Olga Wolfova

Říká se, že sekt je o to lepší čím jsou bublinky menší. V centru Berlína naproti tomu obtéká říčka jménem Kupfergraben jednu z největších perel města: Musejní ostrov (Museumsinsel). Je to světové kulturní dědictví UNESCO. Jsou tu čtyři museální budovy, další je od poslední války ještě v ruinách. Rád chodím do těchto chrámů musejnictví, abych si přinesl minulost do současnosti, kde často jen těžko obstojí.
V Pergamonmuseum je k obdivování nejen oltář z Pergamonu, ale také slavnostní třída s Ischarovou bránou z Babylonu. Tu už jsem si mohl prohlédnout v originálu. Teď to není tak okázalé jako budoucí dostavba s originálními barevnými cihlami z doby před dvěma a půl tidíciletími.

Spreebogen/Bundeskanzeleramt
(Ohbí Sprévy, Úřad spolkového kancléřství)

Autorin: Christiane Bauer
Přeložila: Olga Wolfova

Vystupuji na stanici nadzemní dráhy S-Bahnhof Friedrichstraße a blížím se k  centru moci  od Spreseite, od nábřeží Reichstagu. Zde ještě před nepříliš dávnou dobou byl  konec mých berlínských průzkumů. Jeden za druhým mě míjejí výletní parníky, odkud je na dálku zaznívá výklad průvodců. Panoráma je majestátná. Oba břehy jsou lemovány obrovskými moderními komplexy budov z různých šedivých železobetonů, skleněné fasády, dech vyrážejícími mostními a  obloukovými konstrukcemi. Odevšad ještě ční do výše stavební jeřáby, všechno dýchá dynamičností, pokrokem, odvahou. Po levici vidím Říšské kancléřství, které přišlo o svou střechu, ale v roce 1995 , tehdy ještě v tomto stavu, bylo přebudováno ve velmi krátkém čase bulharskými umělci Christo a Jean-Claude, což tehdy přitahovalo miliony návštěvníků. Přebudované Říšské kancléřství bylo dne 19. dubna 1999 předáním symbolických klíčů předáno spolkovému presidentovi Thierse. V červenci a srpnu téhož roku Německý Bundestag (parlament) přesídlil z Bonnu do Berlína, takže nyní je Berlín opět hlavním městem. Teď se zařazuji do dlouhé fronty, která se táhne přes volné schodiště k hlavnímu portálu, abych mohl navštívit střešní terasu  a kopuli. Tato obrovská skleněná kopule nacházející se ve třetím patře není žádný uzavřený útvar, ale je nahoře i dole otevřená, což ji činí dokonale světlou. Je to zrcadlící se a odrážející se skleněná konstrukce ve tvaru spirály, po jejímž vnitřním schodišti se jde na terasu, kde se nabízí pohled   na celý Berlín. Znovu můj zrak ulpívá na Sprévě, její hadovitá stuha se vine napříč celým městem. Když jsem zase dole, vidím napravo od Reichstagu Dům krále Jakuba, kde pracuje přes dva tisíce poslanců a zaměstnanců Spolkového kancléřství. Nějaká žena právě oprašuje  černo-červeno zlatou prachovkou rámy  sahajících až k zemi obrovských oken  budovy, stojící přímo na břehu Sprévy. Může se to i přehnat – říká žena u vchodu, kde se návštěvníci musí ohlásit.
Protože jsem slyšela, že na břehu se nachází pláž, hledám ji, mám to za sotva možné, ale opravdu tu je. Přecházím po mostě na pravý břeh Sprévy a přímo před budovou Spolkové tiskové konference  po několika schůdkách se dostávám dole na žluťoučký písek, kde plážové koše, červená dřevěná lehátka a kiosk vykouzlily pocit pravé pláže. Stromy jsou ovšem příliš malé, aby mohly poskytnout stín. Tuto funkci zatím přebírají obrovské DLH-slunečníky. Těkám zrakem do dálky a rozeznávám kopuli nádraží Lehrter, nového berlínského hlavního nádraží. Míjím švýcarské velvyslanectví a přicházím k úřadu říšského kancléřství, bělostné jakoby průsvitné budově, která na mne působí přímo vzletným dojmem. Její čestný dvůr zdobí železná rzivě hnědá  skulptura Berlin od loni zesnulého baskického sochaře Chiliida. Říšský kancléř zde zahájil svoji činnost dne 2. května 2001, poté co první výkop na stavbě této imposantní budovy se konal v roce dne 4. února 1997. Ze sloupů budovy rostou nesměle stromy, po zdech se šplhají vzhůru úponky. Před portálem je na stráži vypnutá okrová stříška, která slouží kancléři a jeho doprovodu jako zastíněněji proti slunci i ochrana před deštěm. Z šedi dlaždic vykukují oázy růží. Také Úřad říšského kancléřství se nachází  bezprostředně na břehu Sprévy a hraničí s parkem Tiergarten. Je integrována do svazku jednoty, čímž jsou spojeny v jedno západní a východní Berlín. Uběhlo všeho všude třináct let, kdy lidé i řeka se mohou svobodně pohybovat ve městě, proto - nechme řeku volně téci a lidi na jejich březích pořádat pikniky a poflakovat se, vozit se po jejich vodě parníkem.

Zámek Charlottenburg

Autorin: Agnes Lisek
Přeložila: Olga Wolfova 

Sophie-Charlote & Luise – královny múz a filozofie, královny srdcí. Nejpopulárnější německé královny  mě lákají 20. července k průzkumu zámku Charlottenburg na vlastní pěst.
Od nedaleké Sprévy vane svěží vánek do letního žáru zahrady i zámku. Řeka zde vytvořila kdysi  berlínské předměstí venkovského rázu Litzov, dnešní idylický zámecký areál, do tvaru poloostrova a omývá ho jemným pohybem svých vod. Z bílých parníků zní tlampač kapitána. Japonské fotoaparáty vysílají oslnivé záblesky světla do letního dne. Vodní toky byly kdysi nejdůležitějšími dopravními cestami, když panské kočáry zůstávaly vězet  na písečných a drkotavých cestách Marky braniborské s rozbitými koly.

Glienický most

Autorin: Angelika Lübcke
Přeložila: Olga Wolfova

Most byl vystavěn v letech 1904 – 1907. Za 2. světové války byl pobořen a roku 1949 jako Most Jednoty znovu otevřen. Až do stavby zdi mohl každý občan po mostě přecházet. Poté byl otevřen  jen pro spojenecké vojáky a diplomaty. V celosvětovou známost most vešel výměnou agentů mezi Západním a Východním Berlínem v letech 1962, 1985 a 1986. K této výměně došlo na bílé hraniční čáře uprostřed mostu. Od 10. 11. 1989 je most znovu otevřen pro každého.
Od roku 1953 bylo na každé straně mostu kontrolní stanoviště. Na Potsdamské straně kontrolovala papíry Volkspolizei a na západoberlínské Spolková pohraniční stráž. Nedaleko mostu na západoberlínské straně je mládežnický hotel. Jen Havelou oddělený leží na druhém, východní straně zámek Babelsberg. Zde se také nachází rovněž vodou oddělené nejužší místo mezi Východem a Západem. To také vědělo mnoho východních Němců, a proto to bylo oblíbené místo pro opuštění republiky z Východu na Západ. Podařil-li se vám útěk, dostali jste první pomoc od zaměstnanců mládežnického hotelu v západní části Berlína. Pak se přešlo do uprchlického tábora Marienfelde, kde dostali potřebné dokumenty.

Zabal si plavky…

Autorin: Gisela Stange
Přeložila: Olga Wolfova

Od mostu Glieneker Brücke, odkud je výhled na Postupim, vede turistická stezka těsně podél vody. Nejprve spatříme jezero Jungfernsee, potom se jde k velkému jezeru Wannsee. Okkud voda teče dále do Havelu. Naše cesta nás dovede kolem bývalého loveckého zámečku, jenž dlouhá léta sloužil dětem jako zotavovna. Po levé ruce nám leží lidový park Glieniecke, který za blokády Berlína sloužil nejen k procházkám, ale také jako stanové  městečko pro mladé západní Berlíňany. Dále se dostáváme k ostrovu Pfaueninsel, kde se usídlili boháči a politikové. Po vyvlastnění vil nacistů a jejich předání 12 zapadoberlínským úřádům pro mládež zotavovaly se zde v 50. – 90. letech v rámci akce Děti na vzduchu a slunci předškolní děti a o prázdninách školní děti z středu města spolu se svými vychovateli. Ráno přijížděli zvláštními autobusy a večer radostně jeli zase domů. Po sjednocení Berlína byly parcely privatizovány.
Pobřežní promenáda nás vede dále kolem zotavoven, nemocnic a pečovatelských domů. Za bohužel vyhořelými terasami Wannseeterrassen se jde k plovárně Wannsee, „velké koupací vaně Berlína“. Zde vidíme především jiho-západní Berlíňany na světlé písečné pláži sedících v plážových koších nebo ležících na dekách nebo ručníkách, pokud nejsou ve vodě nebo na hřištích nebo sportovním nářadí  na straně u lesa. Stravovací zařízení nejrůznějšího druhu se starají o stravování.
V následující písni je názorně popsána zdejší atmosféra:
Zabal si plavky…

next