print 

"Berlínem stále ještě protéká Spréva,
a je tu také jezero Müggelsee"

Tak to stojí v jedné písni skladatele Jeana Gilberta, kterou napsal roku 1925. I dnes protéká Spréva Berlínem. Pro nekonečný tok řeky je čas, který člověk tráví na jejím břehu, velmi krátký. Avšak pro mne je ten čas celý můj život. Život v Berlíně bez vody je pro mne téměř nepředstavitelný.

Johannisthal, místo na jihovýchodě Berlína, kde jsem se narodila a dodnes bydlím, patří k ostrovu, který je obtékán Sprévou, Dahmou, Teltowským kanálem a Britzer Zweigkanálem. V Berlíně je velmi mnoho mostů, mnohem více než v Benátkách, a přesto jsem si jako dítě tuto ostrovní polohu vůbec neuvědomovala. Jednou, když jsem šla s mojí matkou přes most Treskow, projevila jsem údiv nad velkým červeně pruhovaným kolem, které viselo docela vysoko na stožáru. Maminka mi vysvětlila použití záchranného kruhu. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že pod širokým mostem teče voda, která může být i nebezpečná.

Treskowský most spojuje Mosteckou ulici s ulicí Edisonovou, uliční soutěsku mezi vysokými činžáky. V roce 1945 ležel most ve vodě. Nacisté těsně před koncem války vyhodili do povětří téměř všechny mosty. Dva berlínské obvody Treptow a Köpenick jsou od sebe odděleny vodou. My bydlíme v obvodě Treptow (východní část Johannisthalu), naši příbuzní v obvodu Köpenick. Jak se tam dostat? Most byl od obou břehů odříznut a uprostřed řeky si s ním pohrávaly malé vlnky. Dali přes to pár fošen. Museli jsme seběhnout po srázu prudce dolů, balancovat po fošnách a na druhé straně zase vylézt nahoru. Zvláště v zimě nebo za deště byla každá návštěva u milované babičky cestou strachu.

Daleko příjemnější byly naše výlety za školních dob do Oberspree. Bylo tam přírodní koupaliště na Sprévě. Většinou o víkendech vydávali jsme se bosky oblečeni jen do plavek na cestu dlouho ¾ hodiny. S dekou v podpaží a bramborovým salátem v plechovce táhli jsme pryč, abychom strávili den ne stínu borovic. Odbývala jsem si své první plavecké pokusy a cítila se ve vodě tak příjemně, že jsem vylézala, až když moje sestra, která nebyla takový vodomil, volala:“ Máš úplně modré rty!“ A když chlapci ulovili raky a štípali nás s nimi, hned jsme se klidili co nejdál.

Na druhé straně Johanisthalu vede Teltowský kanál. Byl hranicí Západního Berlína. Když v roce 1961 vystavěli zeď, vzniklo stometrové pásmo, kam jsme nesměli vstoupit. Teď se opravují mosty přes Teltowský kanál, po 28 let se jich nepoužívalo a byly proto více či méně zrezivělé. I když tam zeď už 13 let nestojí, používám mosty přes Teltowský kanál ze starého zvyku jen zřídkakdy.

Naproti tomu výlet k jezeru Velkému Müggelsee mám na programu v každé roční době. S S-bahnem jedeme až k Wilhelmshagen. Pak projdeme obcí Neu-Venedig. Je to malá chatová osada s mnoha krátkými kanály. Nejdůležitější ulici je Rialtoring – zde můžeme snít o Benátkách. Je tu je jeden zastrčený most přes Müggelspree, najít který je vždy znovu malé dobrodružství. Pak se jde lesem k Malému Müggelsee. V létě je tu krátká přestávka na koupání a poležení na bílém písku pláže. Pro posilnění, nejčastěji nějakým chutným pokrmem z ryb, se nabízejí restaurace Müggelhort nebo Neu-Helgoland, která je znovuotevřená po požáru. Podel Velkého Müggelsee jdeme až k Spreetunelu, který je pro každého návštěvníka velkou atrakcí. Je to tunel pro chodce pod Sprévou. Nějak se tu objevuje poněkud tajemná představa, že by se tunel snad mohl jednoho dne zbortit zrovna, když jim procházíme. Od Friedrichshagen se jede domů tramvají po znovu vybudovaném Treskowském mostě. Ta procházka je nádherná i v zimě.

Milí přátele z Town Stories, až napřesrok přijedete do Berlína a budeme mít trochu času, zvu vás srdečně na tuto procházku.

next