Townstories

Každorocne zarucene prichází a je toužebne ocekávané - jaro. Nyní je tu. Kere a stromy se trpytí v žlutozelených tónech. Cestou z Schöneweidského nádraží domu se už teším na bíloružové svíce na posledních trech kaštanech, co ješte stojí na Sternplatz. Za dob mého detství stávalo tu mnoho vzrostlých kaštanu., které musely ustoupit rozšírení ulice. Ne, ješte to chvilku potrvá než svíce zazárí. Padne mi do oka ale neco jiného - na jednom strome visí malá bílá cedulka. Ale, na dalším strome visí také cedulka s císlicí! Rozhlédnu se, všechny stromy jsou tak oznaceny. Co to znamená? Co nevidet se tu má stavet dálnicní privadec, musí snad proto stromy pryc?
Je "muj" strom také oznacen? Majestátne strojí na louce mezi Knihovnou Fridricha Wolfa a Císarskou nákupní halou na Sterndamm Pusobí hrde a neotresitelne - mohutný cerný topol! Široká koruna se spoustou listí, které tancují ve vetru na dlouhých stoncích, pripadá mi, že je spojen se samotným nebem. Vypadá, jakoby se ctyri stromy zrodily z jednoho korene. Je to náletový strom, protože ve školkách pestují jen stromy s jedním kmenem, jak jsem se dovedela.
Ve starých kulturách byly stromy posvátné.Keltové v nich videli symbol pro jejich poucku o nekonecnosti života a konecnosti smrti. Listnatý strom je v zime krátkodobe mrtvý a pak procitá opet k životu. Je to stálé obnovování. Lidské kmeny se casto usidlovaly kolem posvátného stromu, a ten se stával stromem kmene - rodokmen. Obcas ješte dnes narazíme na prastarou lípu ve stredu obce. Strom symbolicky vyjadruje též " rodokmen" v prozkoumání cestou stále nového vetvení. A casto strom za svého dlouhého života zažívá mnoho lidských generací.
Keltové pred 2000 lety sázeli pri narození dítete strom k jeho ochrane. Vzpomínám si, že naši sousedé zahrádkári zasadili orešák, když se jim narodil syn. Možná je topol na louce mým stromem života. Co si pamatuji, stojí tady. Z okna ve tretím patre mu hledím do tváre, jeho velikost a jeho pevnost utešují, vždy me vzpruží a povzbudí k novým úkolum, zvlášte když problémy naší doby s válkami, násilím, nicením životního prostredí se zdají být nerešitelnými, a já klesám na mysli, dává mi novou nadeji pro život a konání.
Když se v roce 1970 budovala nákupní hala, mela jsem o "svuj" strom velký strach. Buldozery odklidily detské hrište. Bagry rvaly zemi ven. První topoly v ulici popadaly.Každý den jsem se dívala odevzdane okna a v myšlenkách jsem už videla muj topol ležet na zemi.Lžíce bagru mu byla stále blíže. - Ale tu delníci vybudovali prkenný plot kolem stvolu stromu - ochranný obal. Presto musel hodne trpet, když ridici jerábu nedávali pozor a lžíce bagru zustávala viset v jeho korune. Muj prítel ale prežil. Od té doby uplynulo mnoho let. Obdivuji krásu a moudrost stromu, at je jaro, léto, podzim nebo zima. A ted? Musím se zase o nej bát? Nenašla jsem na nem žádnou bílou cedulku - znamení o registraci na katastru Obvodního úradu. Na úrade pro životní prostredí a prírodu me uklidnili. Po splynutí obou mestských cástí Treptova a Köpenicku musí být provádené kontroly stromu uvedeny do souladu. Je to zdlouhavá práce. Strom dostane svoji cedulku s názvem. Tak cerpám každé ráno energii a radost do nového dne, když pozdravím "svuj" strom.

Regina Burow