Mohu jmenovat mnoho míst, která jsem
navštívila a kde jsem se cítila jako
doma, jako bych byla jejich součástí.
Musím se ale přiznat, že mě
vždy píchne u srdce, když se vracím z cest a trajekt mne veze zpět
k mé vlasti Sardinii. Zavřu potom na okamžik oči a zhluboka se
nadechnu: lehká bríza mísí ve vzduchu vůni moře s vůni středozemní macchie a s aroma koření, které roste skoro
všude. Tyto omamné vůně jako by mi chtěly říci: vracíš se
domů, toto je tvůj domov. A já jsem nekonečně šťastná.
Tento nádherný ostrov, bohatý svým
divokým půvabem, je pro mě to nejkrásnější
a nejdůležitější. Zdá se, že barvy moře splývají s barvou
oblohy a barvy přírody propůjčují mému ostrovu jedinečný,
nezaměnitelný vzhled. Vzduch, který vdechujeme, vypráví
o tajemstvích a legendách, západy slunce nad mořem dávají tušit Boží
velikost.
Právě tady, na tomto šťastném
ostrově, se nachází mé malé městečko Macomer.
Cítím se šťastná, že mohu žít
v této vesnici se svými antickým a autentickým vůněmi.
Tady je všechno
autentické, nejen moře, hory, pahorky a louky, ale především lidé. Tady
mám svá přátelství, své lásky, svou rodinu, svůj dům a zahradu.
Právě zde, v této tiché oáze,
cítíme se s mužem částí přírody, jsme zároveň sedláci
i pastýři: pěstujeme a staráme se o trávník, rostliny a květiny
a obstaráváme naše nádherné psy, Margot a Sissi, kteří hlídají náš
dům, když nejsme doma, a kteří jsou šťastni, když jsme zase
zpět. Svou věrnost nám vyjadřují vždy, když vedle nás ulehnou,
za horkých letních dní ve stínu palem, za dlouhých chladných zimních večerů plamenů krbu.