Townstories

Srdce mé, vyjdi si do hor
a doprovoď své pocity
klidnými údery
srdce svého na zemi

V letech mého dětství a mladosti jsem vždycky měla pocit, že musím mít jedno místo, kde bych se cítila dobře. Jedno místo, které by bylo mimo čas. Pohoří Guadarrama v blízkosti mého města Madridu mně poskytovalo to, co jsem hledala. Učila jsem se pozorovat přírodu : stromy, ptáky, louky, barvy, zvuk mlčení, nuance světla.

Poznenáhlu způsobily údolí, řeky a lesy to, že moje duše dosáhla svého mí ru a své harmonie. Ale bylo to na jednom nepříliš vysokém vrcholku, kde při obdivu k divuplné údolní krajině, za večerního smrákání, ve světle tlumeném výš kou a při onom magickém mlčení mé Já zmizelo, rozplynulo se v okolí a mně dalo pocit, že splývám s přírodou.

A v tomto okamžiku jsem cítila bezčasí….. ….Každý kopec, ať je kdekoli, vzbuzuje ve mně tytéž pocity, které jsem poprvé mě la tam v pohoří Guadarrama. V jistém smyslu to bylo něco, jako můj učitel života, něco, kde jsem nacházela své kořeny a kde se mi stávalo jasným, že veškerý náš život, je bez přestání spojen s přírodou, tedy s životem planety.

Místa, která především před slunce západem noří všechno kolem sebe do tajemství, ve mně probouzejí přání, aby tento okamžik trval pokud možno celý život.