Townstories

Od urcitého veku stále casteji zjištuji, jak zapomínám. Zapomínám obsah knihy, která se mi velmi líbila, zapomínám krásné a moudré aforismy, které jsem si rozhodne chtela natrvalo vštípit, zapomínám neuveritelné vyslechnuté príbehy, co kdo vcera rekl nebo co jsem delala pred hodinou. Ale z jakýchsi nevysvetlitelných duvodu si velmi dobre pamatuji své pocity. Nepamatuji si tedy napríklad dej a postavy románu, ale spolehlive vím, že šlo o skvelou knihu, kterou jsem cetla s velkým požitkem. Nejsilneji si pamatuji , jak jsem se kdy cítila vedle nekterých lidí. Naštestí si zvlášte dobre pamatuji ty hezké chvíle.

A k nim zcela jiste patrí i setkání s novými práteli z "Townstories". Bylo inspirující mít kolem sebe veselé usmívající se lidi a videt, že nejen osmnáctiletí jsou mladí a krásní. Jsem velmi ráda, že jsem s nimi mohla sdílet pozitivní optimistické názory na svet.

Nejen setkání, ale veškeré aktivity spojené s projektem pro mne byly jednoznacným impulsem pro aktivní životní styl. Zkusili jsme neco nového, príjemne vyplnili volný cas, "zapomneli" se strachovat o to, co prinese budoucnost. Hledali jsme rozdíly a pritom našli tolik spolecného.

A tak mi nezbývá než podekovat všem, kterí se na vzniku a realizaci projektu podíleli a kterí si možná ani neuvedomují, jak se zasloužili o výraznou zmenu vnímání stárnutí a stárí.

Díky, prátelé!