Po delším uvažování jsem se rozhodl pro netradicní pojetí vyprávení o Vltave. Tuto reku je možno popisovat mnoha zpusoby. Já jsem se rozhodl pro ponekud neobvyklý zpusob, který má pripomenout našeho slavného skladatele. Ten toto téma zpracoval v symfonii "Vltava". Svého casu jsem slyšel poetickou interpretaci našeho významného dirigenta. Z tohoto prednesu jsem si zapamatoval dostatek myšlenek pro následující vyprávení.
Hudba vypráví jak Vltava vzniká ze dvou malých pramínku, které vyverají ve stínu Ceského lesa, jeden teplý a veselý a druhý studený a podmracený. Jejich vlnky se trpytí ve slunecních paprscích. Oba pramínky se slévají v malou rícku. Je to Vltava, která cestou ceskou krajinou stále sílí a mocneji hucí její proud. V jednom okamžiku zazní lesní roh a ryk honu. Reka vytéká z lesu a šumí zelení úrodné krajiny, tece vesnickou, kde se koná veselá ceská svatba.
Je tma , veselice ztichla, vychází mesíc a z reky vystupují nymfy a rusalky k nocním hrám a lákají bezmocné mladíky do záhuby.. Dále tece reka kolem hradu, kde sní o bývalé sláve a moci. Orchestr vypráví ságu o rytírských casech. Bourka žene reku k temným hlubinám.
Boure utichá a reka Vltava plyne majestátne k Vyšehradu. V Praze je Vltava mohutná a ukazuje celou svou honosnou krásu. Pak mizí ocím básníka a spechá ke svému konci. Vlévá se do Labe, které tece k našim sousedum do Saska.
To je historie Vltavy.