Townstories

Předložit Italovi toto téma znamená probudit jeho pocity lokálpatriotismu, které jsou v každém z nás živé. Tyto pocity lokálpatriotismu jsou utvářeny silnými rozdíly v charakteru kultury a zvyků každé země.

Národní sjednocení Itálie, které je relativně nové, nemohlo tyto zvláštnosti jednotlivých regionů  velmi zmírnit. V Toskánsku, mé krásné rodné zemi, jsou ještě velmi živé. Otevřené chování, ve srovnání s jinými a s okolním světem, postoje k životu ve všech aspektech a záliba v umění charakterizují lidi z Toskánska. Svou nepřetržitou přítomností a jejich vzorem v mém mládí náleží tyto vlastnosti k části mé osobnosti.

Během mého dětství na mne hodně působily silné osobnosti. Vzpomínám si na hodiny, které jsem strávil jako očarovaný, abych naslouchal svému dědečkovi, když mi s přímočarou jednoduchostí vyprávěl epizody ze svého života.

Tenkrát se život dětí odehrával většinou venku. S početnými kamarády, ve stálém spojení s lidmi, mezi nimiž byly velmi zajímavé a často veselé typy.

Čím dospělejší jsem byl, tím víc mne mí vážení učitelé upozorňovali na krásu mého města Luccy a jiných toskánských měst.

Tenkrát jsem si ještě nemyslel, že bych se mohl cítit doma někde jinde.

Běh mého života mne však z důvodů zaměstnání brzy odvál z mého milovaného města Luccy. Tím jsem byl nucen získat schopnost přizpůsobit se velmi rozdílným prostředím. Ne vždy to bylo snadné.

Když člověk přijde na nové místo (zvláště nějaké malé místo), musí se často zpočátku vzepřít nedůvěře nebo téměř nepřátelství. K tomu, aby se překonaly všechny nesnáze, je nutná píle, trpělivost a citlivost vůči ostatním lidem. Moje žena a já, později také naše děti, jsme si vždy dobře přivykli a získali uspokojivé osobní vztahy a často také přátelství.

Tak jsem se všude cítil „doma“.Obzvlášť to platí pro Řím, toto krásné město, ve kterém žiji již třicet let.

V životě jsem měl často příležitost cestovat pro potěšení nebo ze služebních důvodů do zahraničí. Dojmy, které jsem na těchto cestách získal, zůstaly přirozeně poměrně povrchní. Ale všude na světě, ve všech zemích, s nimiž jsem přišel do styku, jsem se pokoušel „porozumět“.

Při těchto příležitostech jsem cítil, že mezi Itálií a ostatními evropskými zeměmi existuje vedle všech zjevných rozdílů mnoho důležitých podobností.

S těmito zeměmi sdílíme společné historické události a kulturní charakteristiky, které se během staletí propletly s našimi a které již tvoří základ společné civilizace a společných hodnot.

Velmi cítím svou příslušnost k Evropě a myslím, že já - kdyby mne můj život přivedl do těchto zemí - já bych se, snad s trochou snahy o přizpůsobení, mohl cítit „doma“ také tam.