Townstories

Tiberu jsem poznala ve škole. V hodinách zemepisu jsem se dozvedela, že byla pojmenována od starých Rímanu Tiberu, a ješte dríve Albula. Pramení v Monte Fumaiolo a potom po protecení Toscanou, tece podél hranice mezi Umbrií a Laziem. Malý kousek tece provincií Viterbo, kde se dotkne mesta Arte, níž do ní zleva pritece Nera ( s Velinem ).

A zde zacíná na zatácky bohatá cesta, která nejprve vyznacuje hranice mezi provinciemi Terni a Viterbo, potom mezi Viterbem a Rictim a posléze mezi provinciemi Reatina a Rím, kterou prokrižuje jižne od Fiano Romano.

Poté, co se obrátila opet k jihozápadu, tece Tibera rímskou Compagnou a dosahuje Ríma na soutoku s Aniene. Protéká mestem Rímem v podélném smeru a vytvárí pritom ostrov Tiberina.

Posléze ústí mezi Fiumicinem a Lido di Ostia dvema rameny do Tyrrhenského more a vytvárí pritom ostrov Sacra.

Pozdeji jako dospelá jsem se nadchla pro historii této reky, což bylo podníceno obrazy okolí Ríma známého akvarelisty Franze Röslera, který se ve druhé polovine 18. století zcela upsal umení a popisoval Tiberu a její brehy tak, jaká bývala pred tehdy zacínajícími zásahy. Tímto zpusobem nám zachoval pozoruhodné pohledy na Tiberu. Zejména ty mezi Farnesinou a Ponte Emiliem, dnes Ponte Rotto. Tuto cást zmizelého Ríma, predstavovanou tucty akvarelu.

Jak to práve tento umelec vyprável, byly to ony práce na regulaci Tibery, které ho pohánely k tomu, aby se podrobil tomuto težkému úkolu zachovat nekdejší podobu Ríma svým štetcem pred radikálními zmenami, které byly v proudu.

V tomto dlouhém, zamotaném shluknutí starých domu podél Tibery, které tvorilo hranici mezi rekou a mestem, vyrustaly generace Rímanu: praví Rímané, Tiberiáni, kterí žili v symbióze se svojí rekou. Nicméne to byl konecne jejich osud, že si museli vzhledem k výstavbe ochranných zdí ( proti záplavám ) privyknout novým životním okolnostem a hledat nová obydlí podél Tibery.

Dnes je sjíždení Tibery v Ríme vynikající príležitostí projít príbeh mestské scény a seznámit se s ním z jiného hlediska.