Jmenuji se Josefa; všichni mi øíkají ale Pepa, což je jméno mnoha významù. „Pepa“ , neš�astná a mnohoslibná ústava z roku 1812. Pepa, asociace se smrtí ( pøi popravách k smrti odsouzených se øíkávalo „ toho dopadl Pepa“). Pepa, to je také nefalšovaná Madrilenerin, taneènice bolera, docela vpøedu s Mary, z lidového kusu (Zarzuela) „Rebelka“. Jsem žena, vcelku se opírající o mnou obdivovaného velkého spisovatele Pio Baroju, který øíká : „ nacházím se v poslední etapì cesty.“ Jsem od pøírody tmavovlasá , ne vyloženì hezká, avšak atraktivní. Moje postava je hubená tzv. „Hladová“ a nejsem pøíliš velká. Pocházím z dìlnické rodiny, s nepatrnými pøíjmy a mnoha starostmi. U mne doma se nacházely vždycky knihy. Aèkoliv jsem k tomu mìla málo pøíležitostí, stále jsem se je pokoušela èíst. Vdala jsem se v roce 1956, v èasech, kdy bylo hanba pro dívku zùstat svobodnou. Narodily se mi ètyøi dìti. Jsem veselý èlovìk a myslím ustaviènì positivnì. Nemám ráda netrpìlivé lidi a obdivuji lidi, kteøí dokážou být solidární. V mém životì se vyskytly dvì frustrace: jednak, že mi nebylo dopøáno studovat, jednak, že jsem se nikdy nenauèila jezdit na kole, protože koupì kola byla nad mé finanèní možnosti.