TownStories
Dne 15.9.1847 se poprvé v Praze rozsvítilo 200 plynových lamp poulicního osvetlení. Po Praze zacala záhy zrizovat verejné plynové osvetlení další mesta v ceských zemích.
Svítiplynové horáky v plynových lampách byly zpocátku velmi jednoduché. Díky vysoké spalovací rychlosti svítiplynu bylo možno spalovat plyn i bez predchozího predmísení plynu se vzduchem, tedy s tzv. svítivým plamenem. V prvních plynových lampách se používaly motýlové horáky, které mnoho svetla nedávaly. Opravdovou revoluci ve vývoji plynové lampy predstavoval až vynález Karla Auera von Welsbacha, žáka Bunsenova, který využil dosavadní poznatky s žhavenými, pevnými, svetlo vydávajícími telísky a zhotovil roku 1885 plynovou žárovou puncošku.
Plynové lampy verejného osvetlení byly opatreny stálým zapalovacím plamínkem, od kterého se po otevrení prívodu plynu do hlavního horáku lampa rozsvecovala. Prívod plynu do hlavního horáku byl opatren dráteným okem, za které lampár pomocí dlouhé bambusové tyce s háckem zatáhl a otevrel prívod plynu. S rucním rozsvecováním a zhasínáním lamp však nebylo možno pri jejich velkém poctu ve velkomestech vystacit. Bylo zavedeno samocinné ovládání lamp hodinovým strojkem.
Zásadní posun technické úrovne plynového osvetlení znamenalo zavedení rozsvecování a zhasínání lamp tlakovou vlnou. Bylo možno najednou ovládat všechny lampy na tento systém napojené. Každá lampa byla vybavena membránovým prístrojem, který otevíral a zavíral prívod plynu do hlavního horáku v prípade, že pretlak plynu stoupl alespon o 100 Pa, než bylo v míste normální. Zvýšení tlaku v plynové síti tlakovou vlnou trvalo 2 až 5 minut. Vysílání tlakové vlny se provádelo zvýšením tlaku plynu na výstupu z plynárny na 11 až 18 kPa , což obstarávaly kompresory s rotacními písty. Dálkové rozsvecování a zhasínání lamp tlakovou vlnou se zacalo provádet v Praze v roce 1929.
Poulicní plynové lampy plnily také významnou funkci architektonickou a dotvárely vzhled historické cásti mesta. První lampy byly umísteny pouze na jednoduchých drevených bidlech nebo železných tycích. Brzy však zacaly být kovány umeleckými kovári nebo odlévány z litiny podle návrhu socharu a architektu. K nejkrásnejším dílum v tomto smeru patrí nepochybne víceramenné kandelábry. Komárovské železárny (u Horovic) odlily podle návrhu architekta Linsbauera a sochare Veselého z r.1867 kandelábry osmiramenné a ctyrramenné. Ženská postava na stredovekém sloupu osmiramenného kandelábru predstavuje Prahu.
